Tikot hodinek. Slyšíte ho? Možná ne. Možná nemáte hodinky u sebe. Ale představte si tikot hodinek. Je to snadné. Zaposlouchejte se - slyšíte ten zvuk? Odpočítává nám vteřiny. Odpočítává nám čas, pořád stejně dlouhé díly. Čas proto plyne naprosto pravidelně. Možná.

Všimli jste si toho, že občas se dny neuvěřitelně vlečou, jindy utíkají neuvěřitelně rychle? Chcete namítnout, že to je věc psychiky, jak rychle vnímá čas? S tím souhlasím, veškeré vnímání je věcí naší psýché. Lineární vnímání času je něco, co jsme si vnutili bez toho, aby to nutně byla pravda.

Co když je čas spirála? Co když je blíž k mým narozeninám v roce 1995 než v roce 2003? Nemožné? Ve fyzice a filosofii není nic nemožné, jen nepravděpodobné. A můžeme se i podívat na fakta - historie se pohybuje v kruhu, kultura se pohybuje v kruhu. Známé úsloví historie se opakuje získává při tomto pohledu na čas nový rozměr.

Ale proč zůstávat u takto jednoduchých schémat. Co když je čas shluk bodů, mezi kterými lze libovolně přecházet a pouze v něm působí určité síly a proudy? Že nevíte, co mám na mysli? Představte si třeba rosolovitou hmotu v nádobě. Vložíte-li prachové smítko, klesá pomaloučku díky gravitaci dolů. Když začnete rosol zahřívat ze strany, začnou se v něm tvořit proudy a smítko unášet i jinými směry. De facto lze říci, že v čase by bylo možné se pohybovat jakýmkoliv způsobem s téměř stejnou lehkostí.

Nechtěl jsem přijít s žádnou revoluční myšlenkou, teorií, ani ničím podobným. Chtěl jsem jen připomenout, že svět je takový, jaký ho chceme mít. Hranice světa jsou na hranicemi naší fantazie. Stejně tak hranice poznání. Proto mějme oči otevřené.