Co se vám vybaví při slově daň? Co se vám vybaví při slovech jako je zisk, sociální jistota, komunismus? A co třeba Klaus, Havel, Mubarak? Jedno slovo? Jedna věta? Pak vám možná chybí jedno oko. Nevidíte svět trojrozměrný, ale plochý. Jenže on není. Možná bohužel, ale já bych řekl spíše bohudík.

Kdysi jeden zajímavý člověk prohlásil, že ten, kdo vidí v podnikání jen zisk, je pravičák, ostatní jsou levičáci. Je zajímavý jako téměř každý, kdo učí na našem gymnáziu. A tímhle se - jako profesor základů společenských věd - stal ještě zajímavějším. Vidí svět černobíle, ploše. Je jednooký. Pokud je cílem mého podnikání vytvořit lepší svět, je to také zisk. Získám dobrý pocit. Člověk, který podniká, se samozřejmě chce uživit, takže by rád měl i finanční zisk nad úrovní svého finančního minima. Důvod je prostý - může se tak věnovat celý den zlepšování světa a nemusí pracovat jinde.

Tuhle jsem někde zaslechl na podobné téma větu: „Mám raději umělce, kteří se svou tvorbou neživí a tak se nemusí starat o komerční stránku věci.“ To je samozřejmě legitimní názor, ale já bych rád trochu oponoval. Člověk, který pracuje devět hodin pět dní v týdnu, nemá moc sílu tvořit. Samozřejmě, občas se mu zadaří, ale nebude z těch, kteří nás budou pravidelně zásobovat krásným uměním. Proto je (Z mého pohledu! Váš se může lišit.) lepší, když tvoří takříkajíc na plný úvazek a vedle komerčních děl produkuje i něco s přesahem, případně dává i do komerčních děl rovinu nekomerční, kterou se tam musí člověk naučit vidět. Navíc i komerčnost má nějaký význam, nějaké poselství. Možná smutné, ale má. Tak, tolik k zisku a umění.

Lidé celý život operují s nedokonalými informacemi. Nemají všechny znalosti, nemají 100% jistotu. Navíc je s informacemi nakládáno velmi lehkovážně. Z jedné strany proudí ke konzumentovi, ale ten je pomalu ani nevnímá. Musí ho zaujmout a proto má takový úspěch bulvár (Já Blesk za bulvár považuji, aby bylo jasno, klidně si za „bulvár“ dosaďte jiné slovo) - spousta grafiky, silná slova a jména, která vyvolají nějaké asociace. Ale na tom není nic moc hrozného, taková „data“ se dají rozložit a lze z nich vybrat to podstatné. Podstatné pro nás, samozřejmě.

S informacemi se ale dějí horší věci a ne vždy za to mohou média. Informace má totiž hodnotu jen v kontextu. „Zemětřesení v Japonsku“ nemá žádnou váhu, pokud se nedodá, jak bylo velké, jaké jsou škody, kolik je obětí a jak pomoci. V tu chvíli má sdělení skutečný význam. Když informaci vložíte do jiného kontextu (kupříkladu náboženský projev o nadcházející apokalypse), změní se naprosto zásadně význam. Kontextem, do kterého zasadíme informaci, se tak může naprosto zásadně změnit význam, ale přesto můžeme tvrdit, že jsme základní informaci předali.

Ještě pořád ale nejsem na konci svého povídání. To zásadní, které se děje s informacemi, je častá absence kontextu. Ten sice existuje, ale k příjemci zprávy se nedostane. Proč tomu tak je? Inu, v prvé řadě to je způsobeno enormním množstvím zpráv. V té druhé nedostatkem času a nepozorností při jejich konzumaci. Ostatně tomu se zprávy přizpůsobují, jednotlivá sdělení jsou krácena a často si - bez znalostí nezmíněných souvislostí - člověk nedokáže dát dohromady kontext.

A tady je kámen úrazu. Širá veřejnost je tak paradoxně k množství a dostupnosti informací neinformovaná a snadněji manipulovatelná. Schopnost vytvořit si kontext bez slídění na internetu je při večerních zprávách takřka nemožná. Možná proto jsem je přestal sledovat a raději si čtu svědomitě a kvalitně připravované texty, které informace dodávají v kontextech. Možná proto nesleduji showbyznys ani krimi zprávy, ale vybírám si pouze témata ze společnosti a kultury. Takové množství informací snad ani nejde zvládat.

Lidé celý život operují s nedokonalými informacemi. Nemají všechny znalosti, nemají 100% jistotu. Není to ani špatně, ani dobře. Ale když otevřeme obě oči, uvidíme svět jinak. A stačí vlastně málo. Kolik? To je již na vaší úvaze.