Divadelní jeviště naší společnosti. Prkna, co znamenají svět. Svět, co znamená jen pár prken. A na těch prknech stojí mraky herců - dobří, špatní, chytří, hloupí, krásní i oškliví. Všichni něco dělají, něco říkají, nějak se tváří. Neslyšíte je? Poslouchejte.

"Tak tys prý projel celý svět, synku, prý je z tebe světaznalý mladík a bohatý muž."

"Nenechte se mýliti, pan starosta, krajů jsem projel sotva sto a viděl stěží půlku světa. Ale ten svět, pane, ten stojí za podívání."

"A co jsi viděl, chlapče? Nemohu se dočkat, až uslyším vyprávění tvé."

"Když jsem odjel, pane, viděl jsem přepych a bohatství. Na každém kroku zámky ze zlata, obrovské zahrady i nádherné bulváry. Ale pak, pane, pak jsem je vidět přestal."

"Cožpak nejsou vzdálené země bohaté jako ty blízké?"

"Mýlíte se, můj pane, jsou ještě bohatší. Ale čím více zlata jsem viděl, tím víc smrti bylo kolem."

"Chtěl snad někdo to zlato uloupit? Lidé hanební jsou všude."

"Opět se mýlíte, můj pane, a zároveň máte pravdu. To zlato, to zlato nikdo nechtěl uloupit. Bylo vybráno lidu, bylo ukradeno poctivým řemeslníkům jako daň, která je zahubila. Ty zámky, pane, ty zámky budovali chudí lidé, kteří pracovali až do absolutního vyčerpání."

"Copak tak se chová k dělníkům?"

"Ne k dělníkům, pane, oni pracovali jako otroci. A k otrokům nemá nikdo respekt. Cizí města, pane, vypadají nádherně. Zámky jsou nejkrásnější na světě. Ale, pane, ta chudina. Ta umírá hladem. Mnoho řemeslníků nemůže přežít, mnoho jich muselo zavřít obchod pro vysokou daň. A další neměli pro koho pracovat, nikdo jejich služby nemohl zaplatit. Ale vrchnost, ta se měla dobře."

"Jak krutý svět jsi viděl, chlapče."

"Neviděl jsem krutý svět, můj pane. Viděl jsem svět skutečný, svět pravdivý bez lživých pozlátek, která vidíme jen my. Viděl jsem svět, pane, ve kterém žijeme. Svět, který vypadá jako fraška, ale ve skutečnosti je ponurou tragédií. Ne, pane. Neviděl jsem krutý svět, viděl jsem kruté mocné. Viděl jsem krutou smrt a smutný život chudiny. To jsem viděl ve světě. To je náš svět."