Bim-bam. Bim-bam. Dunění zvonu kostelních hodin jasně ukrajuje z pomyslné čáry života. Tam a sem, sem a tam se pohybuje srdce mohutného nástroje, tak jako se postupně unavuje srdce nás všech. Život žijeme jen jeden. Jen jeden, který nám každou vteřinou utíká. A je jen na nás, jestli ho popoženeme ke smrti, nebo ho necháme jít pomalu. Je na nás, jak s nám daným časem naložíme.

Každý máme jiné hodnoty. Pro některé je nejdůležitější přátelství, ale pro každého je přátelství něco trochu jiného. Každý je rozdílný a emoce prožívá s přáteli jinak. Někdo má jako nejvyšší hodnotu lásku. A spousta dalších také. Ale pro každého je láska něco jiného. Fakticky každý žije pro něco jiného.

Ale i když jsme každý jiný, často dojdeme k jednomu stejnému bodu. K bodu, kdy považujeme náš život za prázdný. Naše hodnoty za povrchní, svět okolo nás za podřadný a sebe za bezcenné. Vlastně stačí jedno z toho a je na světě další malá lidská tragédie. Malá v rámci Světa. Ale přeci jen velká - velká pro člověka, který ji prožívá.

Každý si musí takový problém vyřešit sám, ostatní mu mohou být jen oporou. Mnoho lidí skončilo svůj život předčasně, protože nenašli jiné řešení, mnoho se celý život trápilo a trápí, protože jim v tom činu někdo zabránil. Možná si vybrali špatnou cestu, ale vybrali si ji. O sebevraždě se napsalo mnoho, takže nebudu připisovat více. Ale pak je tu druhá cesta - zamyšlení.

Stačí začít přemýšlet nad světem. Nad lidmi. Stačí hledat novou cestu pro sebe i ostatní, nový smysl svého života. Smysl mohou být peníze, může to být láska k druhé osobě, může to být sláva i pomoc ostatním. Může, proč by nemohla. Protože v životě je nejdůležitější, abyste ho na smrtelné posteli nelitovali. Možná právě proto mají lidé svědomí - protože na Konci by mohli litovat činů, kterých se díky svědomí vyvarují. Mohli by litovat špatností, které měly nepřekonatelně svazující a spalující následky. To je naše záchranná brzda, ale jen ona nestačí.